Některé věci rostou dlouho. Jiné zmizí za pár minut.

Dnes jsme při zalévání a zběžné kontrole Sadu zdravého pramene zjistili, že někdo odstranil ochranné oplocení a kůly u části stromů vysazených v loňském roce. K události došlo během minulého týdne. Na první pohled se může zdát, že nejde o nic zásadního. Několik kůlů, pár metrů oplocení, několik minut práce. Jenže právě v tom spočívá podstata podobných činů – zničit nebo poškodit něco, co vznikalo měsíce a roky, během několika okamžiků.

Možná stojí za to připomenout, jak dlouhá cesta vede k tomu, než se v krajině objeví jediný nový strom.

Nejprve vznikla myšlenka projektu Zdravá krajina a snaha chránit do budoucna místní zdroje pitné vody, zlepšit schopnost krajiny zadržovat vláhu a posílit odolnost strategického území obce vůči vysychání. Následovala opakovaná jednání na krajském úřadu v Plzni, jednání s vlastníkem pozemku, kterým je Plzeňské biskupství, následovala dohoda s pachtýřem, který pozemek obhospodařuje, pedologický průzkum, hydrologické posouzení, příprava a sepsání dotační žádosti, zajištění projektu arboristické výsadby, konzultace s arboristou, hledání možností spolufinancování, aby obec šetřila finance z obecního rozpočtu. Bylo třeba domluvit spolupráci se soukromým investorem, zapojení studentů střední školy do výsadby- dobrovolnická práce zdarma v rámci výuky ochrany krajiny, domluva s vedením školy na realizaci projektového dne. Zajištění dostatečného počtu stromů v odpovídající druhové skladbě a rozmanitosti - stromy se musely zarezervovat v předstihu u školkařů, připravit termíny, rozměřit výsadbu, vykopat desítky výsadbových jam a sladit kalendáře všech lidí, kteří se na akci výsadby podíleli.

Bylo nutné obhájit záměr obce, projednat jej v zastupitelstvu, zajistit samotnou výsadbu včetně ochrany kmenů a oplocení, absolvovat povýsadbovou kontrolu ze strany Plzeňského kraje a následně provést výsadbové i výchovné řezy mladých stromů. Výsadba byla následně prezentována jako příklad dobré praxe starostům obcí Plzeňského kraje. Za celým projektem stojí desítky hodin jednání, nespočet telefonátů, e-mailů, příprav a administrativní práce.

Dá se tento čas vůbec spočítat?

Možná ano.

Jenže příběh tím bohužel nekončí.

Ochranné oplocení kolem mladých stromů bylo instalováno proto, aby mladé stromy získali ochranu v nejzranitelnějších prvních letech života – období, kdy jsou nejzranitelnější vůči okusu a vytloukání zvěří. Stromy, u nichž bylo oplocení odstraněno, byly mezitím poškozeny zvěří. Přestože mají některé z nich stále pěkně nasazené koruny a na první pohled působí zdravým dojmem, jejich osud je s největší pravděpodobností zpečetěn. Po obvodu kmene došlo k úplnému sloupání kůry a tím i k přerušení vodivých pletiv, která stromu umožňují transport živin mezi kořeny a korunou.

Paradoxně tak budeme ještě nějakou dobu sledovat zelené koruny stromů, které jsou již ve skutečnosti odsouzeny k postupnému odumření. To znamená další telefonát arboristovi, oznámení vzniklé situace na Plzeňský kraj, řešení dopadů do dotačního projektu, zajištění náhradní výsadby a dosadby zničených jedinců. Další administrativu, další práci, další náklady a další energii, která mohla být věnována něčemu novému a užitečnému pro obec.

Na jedné straně tedy stojí projektanti, arboristé, úředníci, zemědělci, vlastníci pozemků, studenti, dobrovolníci a zaměstnanci obce. Stovky hodin práce, plánování, spolupráce a odpovědnosti. Na druhé straně několik minut a jednoduchá úvaha: „Tohle by se mi možná hodilo.“ Nebo jaký má smysl u několika stromů odstranit kůly a oplocení?

Je zvláštní sledovat, jak složitý organismus představuje výsadba jediného stromu v dnešní krajině a jak jednoduchý je naopak proces jeho zničení. Na jedné straně stojí projektanti, arboristé, úředníci, zemědělci, vlastníci pozemků, studenti, dobrovolníci a zaměstnanci obce. Na druhé straně člověk s kleštěmi, kusem času a pozoruhodně omezenou představivostí o důsledcích svého jednání. Co k tomu více říci?

Snad jen to, že obec ochranné prvky opět doplní. Stromy znovu zabezpečíme a budeme pokračovat dál. Protože budovat je vždy těžší než ničit a protože budoucnost obce se nestaví podle těch, kteří odvážejí kůly od stromků, ale podle těch, kteří je do země zatloukají.

Pokud by snad autor tohoto „výkonu“ text četl, rádi jej příště přivítáme při sázení dalších stromů. Po absolvování několika jednání, vyplnění dotačních formulářů, vykopání několika desítek jam a zatlučení několika desítek kůlů možná zjistí, že ochranné oplocení kolem mladého stromu není odpad ponechaný v krajině, ale symbol práce lidí, kterým není budoucnost Semněvic lhostejná.

Budovat je totiž vždy těžší než ničit.