Rekonstrukce sochy sv. Jana Nepomuckého v Semněvicích pokračuje

Dne 21. 10. 2025 se v Semněvicích uskutečnil další kontrolní den, který zhodnotil dosavadní průběh rekonstrukce sochy sv. Jana Nepomuckého a stanovil další postup prací vedoucích k jejímu dokončení. Tento projekt, probíhající pod odborným dohledem restaurátorů a historiků umění, má za cíl nejen obnovit samotnou památku, ale také znovu připomenout její duchovní a historický význam pro obec. Současně s restaurátorskými pracemi probíhají archivní rešerše, které pomáhají objasnit dosud neznámé okolnosti spojené se vznikem a osudy sochy. Na základě archivního výzkumu PhDr. Pavla Zahradníka se podařilo odhalit nové, mimořádně cenné informace.

Podle nápisu s chronogramem vznikla socha roku 1747 a jejím autorem byl plzeňský sochař Karel Legát, jehož jméno se dříve na památce také nacházelo. Z dobových záznamů víme, že v Eichlerově topografické sbírce se zachoval dotazník z 7. července 1829, který vyplnil tehdejší vrchní ředitel horšovskotýnského panství Schwarz. O soše v něm uvedl:

„Ve farní zahrádce před farou naproti kostelu stojí nádherná kamenná velká socha svatého Jana Nepomuckého, která byla v jubilejním roce 1829 obnovena a na níž lze číst následující nápis:
strVXerat effIgIes per Me te SanCte Ioannes seD VeLIs aVXILIo nos refoVere pIo
Vzadu Carl Legat in Pilsen.“

Z těchto údajů vyplývá, že socha byla opravena v roce 1829, tedy právě v jubilejním roce stého výročí kanonizace sv. Jana Nepomuckého. V soupisu sakrálních soch horšovskotýnského panství z října 1835 se dále uvádí, že socha stála „před farou uprostřed v Jánské zahrádce“ a byla popsána jako „z kamene vytesaná, Karlem Legátem v Plzni umělecky zhotovená socha sv. Jana Nepomuckého s velkou plechovou lucernou“. Tehdy byla hodnocena jako „v dobrém stavu; renovována roku 1829“, s pozdějším doplněním poznámky, že v roce 1867 byla již ve stavu rozpadu.

Autorem zadání sochy byl podle dochovaných pramenů P. Maximilian Werner, tehdejší semněvický farář, který působil v obci v letech 1747–1766. Sochu tedy nechal postavit hned v prvním roce svého působení. Tento duchovní, rodák z Chotiměře, se později stal významnou církevní osobností – horšovskotýnským arcijáhnem, arciděkanem a vikářem klatovského okrsku, a zemřel roku 1790.

Další oprava sochy proběhla v roce 1905, jak dokládá farní pamětní kniha:

„Jelikož socha sv. Jana Nepomuckého v zeleninové zahradě byla velmi vadná a nanejvýš zanedbaná, byla z podnětu duchovního správce semněvickým truhlářem Peterem Urbanem opravena a znovu štafírována; rovněž vadný sokl a osm zahradních sloupků bylo důkladně opraveno.“

Zajímavostí je, že tehdejší zápis nazývá okolí sochy „zeleninovou zahradou“ (Gemüsegarten), což ukazuje na proměnu prostoru farní zahrady v čase. Následné záznamy z let 1934 a 1935 pak uvádějí, že „farní zahrada byla osázena“ a „Jánská zahrádka byla obdělána zahradníkem z povolání“.

V modernějších pramenech, například v Uměleckých památkách Čech (1980), se o soše píše stručně: „Socha sv. Jana Nep. u kostela – z r. 1748 [sic!].“ Podobně i v Pasportizaci okresů západočeského kraje (1981) je popsána jako „plastika světce v nadživotní velikosti“ stojící severně od kostela, „značně poškozená“. Dnešní rekonstrukce navazuje na všechny tyto historické vrstvy a snaží se citlivě obnovit původní podobu sochy, která po staletí tvoří neodmyslitelnou součást duchovního i kulturního prostoru Semněvic. Vděčíme za to nejen odbornému vedení restaurátorů, ale i trpělivé práci historiků, kteří z archivních pramenů znovu oživují příběh tohoto cenného barokního díla. Obnova sochy sv. Jana Nepomuckého tak není jen technickou opravou, ale i návratem k paměti místa, k odkazu lidí, kteří ji před téměř třemi stoletími s vírou a umem vytvořili.