...aneb jak putovní pohár z Poběžovic do Semněvic doputoval a zase se tam vrátil...

Dne 20. července se v Semněvicích uskutečnil 4. ročník putovního poháru v nohejbalu trojic, jehož konáním si obec připomíná bývalého starostu obce Josefa Hálka. Na pečlivě připraveném hřišti se sešli již tradiční účastníci akce, týmy THC, Šmoulové, Kakao, Semněvice a dva týmy z Poběžovic, které se méně kreativně rozlišují na Poběžovice A a Poběžovice B.

Turnaj zahájil ředitel turnaje Josef Mareš v 9:00 a od té doby se nad semněvickou sítí potuloval míč zleva doprava. K vidění byly vidět perfektní sportovní výkony, srdcařské zákroky hlava proti noze i roztodivné taneční kreace zachycené okem fotoaparátu. Došlo i na pády, ale naštěstí bez toho, aby se něco pokazilo.

O občerstvení hráčů i přihlížejících se starali manželé Tomčalovi. Sportovní část turnaje skončila v 17:00, ředitel turnaje ocenil výkony jednotlivých týmů a všem předal ceny dle sportovní zásluhy i momentálního sportovního štěstí a formy. A jak to celé skončilo na stupních vítězů?

Na třetím místě se umístil tým Semněvic ve složení Tomáš Jílek, Jirka Matoušek a Luboš Hajs. Druhé místo si vybojoval tým Poběžovice B ve složení Václav Kuneš, Václav Bednář a Marek Buršík.Na prvním místě skončil, nikoli nepřekvapivě vítěz turnaje minulého roku tým Poběžovice A v týmovém složení Ivan Krnáč, Tomáš Duffek a Pavel Batík.

Kromě týmových vítězů si individuální cenu odnesl i František Šteffl. Vedení turnaje ocenilo muže, jehož svěžest, fyzickou dispozici a výkonnost by všichni hráči turnaje v jeho letech uvítali a byli by za ni vděční.

Po vyhlášení vítězů se všichni bavili za doprovodu countryové kapely. Za pečlivou organizaci turnaje, jeho přípravu a zajištění zdárného průběhu Obec Semněvice děkuje Josefu Marešovi a Tomáši Jílkovi.

Semněvice se konečně dočkaly víkendového pěkného počasí, a tak se plánovaný turnaj v bowlingovém klání naštěstí pro nepřízeň počasí nemusel odvolávat. Sraz u pečlivě zametené bowlingové dráhy byl v 15:00. Následoval zápis soutěžících, kteří byli rozděleni do kategorie děti, ženy a muži. Letošní ročník přinesl několik novinek. Především se celý turnaj uskutečnil jako turnaj benefiční, občerstvení v podobě bílého a červeného vína, klobás, utopenců a nakládaného hermelínu bylo zcela zdrama. Doplnit tekutiny a zahnat žízeň bylo možné chladivým pivem a limonádou. Veškeré občerstvení pro všechny zúčastněné bylo zdarma, účastníci platili dobrovolný benefiční příspěvek, který činil 2688,- Kč Tento příspěvek bude posléze odeslán na některý z humanitárních kont, o čemž budou občané řádně informováni.

Semněvický turnaj měl tentokráte i mezinárodní rozměr díky účasti slovenského pretěkára z nedalekého Křakova Tondy. Dlouho se neotálelo, koule se metaly, vrhaly, házely. Byť se Pája snažila upozorňovat na to, aby se koule neházely z výšky, v některých případech se dobře míněná rada míjela účinkem. Některé vrhací styly byly zaznamenáníhodné.Andrea ze Šlovic házela tak mocně, že odlítnuvší kuželka poranila starostovi nohu. Několik účastníků vrhalo tak silně, že to postupně odnášela dřevěná lavička, která po skončení turnaje reprezentovala tradiční přístup obchodního domu IKEA, kdy vše dostanete rozmontované na jednotlivé díly. Jirka v Křakova upoutal stylem, kdy mocně a mohutně a hlavně dlouho klimbal koulí, ale na samotný hod už nezbylo tolik síly.

Za bedlivého dohledu Milana Pepo, který obsluhoval nároční digitální systém OMEGA, na němž byly zaznamenávány jednotlivé výkony, se střídaly vrhy úspěšné, méně úspěšné a zcela neúspěšné, kdy koule míjely cíl a spíše ohrožovaly fasádu domu pana Knížete. Lišáckou taktiku zvolila Pája. V prvních kolech se snažila ukolébat koncentraci protihráčů na její výkony, většinou zahajovala nulou. S klesající ostražitostí protihráčů však Pája stupňovala tempo hry a svůj výkon směřovala do samého finiše, kdy většina účastnic nebyla v posledních kolech schopna na Pájin finiš zareagovat a Pája se dostala s přehledem na stupně vítězů. Kde první místo v kategorii dívek a žen uhájila Mája stabilně dobrými výkony v každém kole.

V kategorii mužů bylo k vidění leccos, muži si vzájemně nepřáli, občas protihráče schválně rozesmívali, chytali si koule při vrhu, schválně zvali své protihráče na další pivo a doufali, že rozostřenější vnímání koulí v dálce je postihne později než ostatní hráče. Velmi obtížnou situaci zažíval především Jan Vagner ze Šlovic, který se v turnaji musel soustředit nejen na výkony své, ale především na svoji partnerku Vendulku, výdej energie byl tedy v jeho případě ve srovnání s ostatními několikanásobný. Jestli si Roman Molnár myslel, že s cigaretou v ústech a v oblaku nikotinového dýmů dá ostatním soupeřům bowlingový kouř, mýlil se, na stupně vítězů nedosáhl.

V kategorii dětí bylo jasné, že všichni stanou na stupních vítězů, jen se nevědělo v jakém pořadí. Nakonec se absolutním vítězem celého turnaje stal ve své kategorii dětí již ostřílený bowlingový matador Tomášek Jílků, který zporážel nejvíce kuželek mezi všemi a vůbec mu nevadilo, že mu celou dobu turnaje lezl pavouk v oku. Druhé místo obsadila krásným, ladným a elegantním hodem Eliška a bronzovou medaili získal Josef. Na to, že se turnaje účastnil poprvé podal hned medailový výkon. Bůh ví, jak by tyto výsledky dopadly, kdyby před začátkem turnaje nastoupila i Julča Jílková. Ta sice nehrála, ale mocně povzbuzovala, fandila a podílela se též výrazně na vyšperkování hrací plochy krásnou výmalbou.

V kategorii žen tedy po deseti kolech vyhrála Mája, na druhém místě se umístila Pája a na třetím Miládka. V kategorii mužů exceloval prudkými přesnými hody Tomáš Jílek....Julča: " To je můj táta..." Na druhém místě skončil Vojta a na třetím Kopi.

Co dodat, počasí přálo, nálada byla výborná, je potěšitelné, že se sešli nejen hráči, ale přišlo i četné povzbuzující publikum. Tak za rok zase...nebude li pršet.

Dne 18. 6. 2024 se zúčastnil starosta obce Mgr. Antonín Kolář společně s místostarostkou obce Bc. Veronikou Novákovou konference Reforma státu - Efektivní stát, která se konala v Poslanecké sněmovně parlamentu České republiky. Čelní představitelé politického spektra České republiky z řad koalice i opozice, ale také odborníci z řad státní správy se zamýšleli nad parametry nastavení efektivně řízeného státu, který občany nebude zatěžovat byrokracií, bude umět lépe hospodařit s rozpočty přerozdělovanými so místních samospráv.

Velmi živým tématem, které se bezprostředně týká i Semněvic a jí podobným obcím, o němž se na semináři mluvilo je nutnost “říznout” do samospráv, tedy omezení počtu krajů a hlavně obcí. Dnes z celkem 6250 obcí jich má 4900 méně než tisíc obyvatel. Dále se hovořilo o odstranění byrokratických bariér, auditu veřejné správy nebo reformě fungování samospráv. Martin Půta, hejtman Libereckého kraje, zmínil na konferenci problematiku NIMBY - nechci na svém území... a jak stát brzdí. Také promluvil o dotačních vítězích a poražených. “Efektivní stát by měl dát samosprávám více zodpovědnosti za své fungování. Vše se nedá řídit centrálně z Prahy.”

O samosprávách a jejich efektivitě promluvil předseda rozpočtové rady vlády ČR Mojmír Hampl. “Nejvyšší náklady na provoz na obyvatele mají nejmenší obce - s méně než 1000 obyvateli. Češi jsou totálně NIMBY národ.”

Úkolem zastupitelů je být dobře obeznámeni s chystanými procesy a případnými úpravami, které by se měly promítnout do změn zákonů ovlivňujících fungování samospráv a života občanů v malých obcích. Zástupci obcí by měli být vybaveni relevantními informacemi, aby mohli formulovat argumentaci obhajující zájmy občanů jimi spravovaných obcí.

V sobotu 4. 5. se sešli v 8:00 u hasičárny všichni ti, kteří se chtějí podílet na znovuobnovení aktivní činnosti Sboru dobrovolných hasičů v Semněvicích. Na sluneční dopoledne bylo naplánováno vyklizení hasičárny od nepotřebného, zastaralého materiálu, případně dlouhou dobou naskládaného bince. Vše bylo z hasičárny vyvezeno, hasičárna byla vymetena a dovnitř se nastěhovaly už jen ty věci, které budou mít další užitek. Nepotřebné věci byly odvezeny do sběrného dvora. Při té příležitosti došlo k nafocení zastaralé a léta nepoužívané techniky z let 1960 a starší, pro kterou se bude hledat nějaký zájemce, který by ji mohl ještě využít. Osloveno bude Národní technické muzeum, případně kluby vojenské historie ap. V hasičárně tak bude více místa pro věci potřebné a funkční.

Součástí dobrovolné brigády potom byl proplach semněvické kanalizace, ozkoušela se funkčnost čerpadla, roztáhly se hadice, odstranily se poklopy kanálů a kanalizace byla propláchnuta. Při té příležitosti se odstranily částečně i nečistoty na silnici, v nichž již prorůstala tráva. Všichni společnou brigádu ukončili pohoštěním v místní hospodě, hermelíny, camamberty, klobásy, pivo a chléb byl tak malou odměnou za obětavou práci ve volném čase, které si obec váží a děkuje za ni.

Májka je oslavována jako symbol lásky, plodnosti a mládí – ale také jako strážce obce. Tradičně se muži vydávají poslední dubnový den do lesa (v dnešní době kdykoli v týdnu před čarodějnicemi), aby uřízli co nejvyšší strom. Muži z budoucí májky oloupou kůru, oklestí ji a děvčata ozdobí její vršek stuhami a krepáky. Pod korunou stromu je uvázán ozdobený věnec, který symbolizuje panenství dívek ve vsi. Právě kvůli němu musí mladíci hlídat májku přes noc! Chlapci z okolních vesnic se totiž během noci mohou pokusit májku pokácet, a získat tak symbolické panenství děvčat pro sebe. Dodnes je nebetyčnou ostudou, pokud muži svou májku nedokáží přes noc uhlídat.

A přesně toto vše proběhlo i v Semněvicích, muži vyhledali májku, oloupali ji a přivezli do obce. Ženy a děti krásně májku nazdobily pestrobarevnými krepovými fáborky v barvách duhy. Májka byla vztyčena, uchycena a všem do okolí zvěstovala, že do Semněvic přišlo jaro a měsíc lásky. Zlá čarodějnice vzplála na hranici. U ohně se sešla obecní pospolitost, opékalo se, také pilo, při družném povídání milo bylo. Potom se přehoupla půlnoc a byl první máj, byl lásky čas, hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. Všichni, kteří se zasloužili o přípravu májového veselí patří veliký dík.

Dne 27. 4. 2024 se v Semněvicích uskutečnila tradiční Semněvická pouťová zábava, která je vždy epicentrem pouťového obecního veselí. Tentokrát k tanci a poslechu v Semněvicích zahrála k velké spokojenosti všech návštěvníků Veselá muzika z Chodska. Historie této kapely se začala psát v lednu 2010, kdy zavolal současný kapelník Pepík Dufek tenoristovi Jirkovi Schrödlovi a požádal ho, jestli by s ním nezahrál jeho tátovi k 70. narozeninám. K tomu přibrali ještě tubistu s bubeníkem a šlo se. Hrálo se tzv. "z koule", což v muzikantském nářečí znamená zpaměti, ale i tak se to publiku, a i samotným muzikantům líbilo. Hudební produkce se líbila i všem návštěvníkům pouťové zábavy.

Největší hvězdou večera se stal bezesporu Josef Mareš, který se odvážil sólového tanečního výstupu ve zhoršených výškových podmínkách tanečního stolu. S náročnými výškovými podmínkami se dokázal vyrovnat stejně tak dobře jako se stabilitou při prováděných tanečních kreacích na minimálním prostoru stolu. Naštěstí nenastal Ikarův pád a Josef se tak beze vší pochybnosti stal tanečním králem večera.

27. 4. 2024 se v Semněvicích uskutečnil další ročník rybářských závodů, které jsou na jaře tradičně součástí semněvické poutě sv. Jiří. V 6:00 se u rybníka sešli již první nadšenci. Letošní závody neměly tak velkou účast vzhledem k tomu, že v daném termínu se konaly poblíž Semněvic další 4 konkurenční rybářské závody. I tak ale byla atmosféra u rybníka pěkná a úlovky bohaté.

V prvním kole, se vylovilo v konečném součtu cca 50 m míry ryb, ve druhém kole již překrmené rybky byly vybíravější a splávky ze břehů bedlivě dohlížejících rybářů se nechvěly tak často. I tak se ve 2. kole vylovilo 15 m ryb. Kdyby se tedy sečetla obě kola, ze semněvického rybníka se vylovil kapr v celkové délce 65 metrů dlouhý. Nikdo od semněvického rybníka neodešel, aniž by neměl alespoň jeden úspěšný záběr.

Celkovým vítězem rybářských závodů se stal již tradiční účastník Filip Kaplan s celkovým odchytem 869 cm, na druhém místě skončil Vladimír Diviš se 767 cm odchytem a na místě třetím s celkovou nachytanou mírou 698 cm skončil Jaroslav Hrdlička. Největším individuuálním úlovkem byl kapřík 52 cm. Zvláštní poděkování zaslouží Jiří Holzknecht, který se aktivně podílel na organizaci závodů.

Semněvický rybník bude v brzké době ošetřen dolomitickým vápencem a pomalu se začne chystat nejen na celoroční rybářskou sezónu, ale i na další rybářské závody Semněvická zlatá rybka. Nadějná zůstává i možnost vytvoření Semněvického rybářského spolku.

V předvečer 1. máje se v Pocinovicích uskutečnilo sousedské Pocinovické špekáčkobraní. Na Pocinovické čekalo drobné pohoštění. Byla opět možnost společně posedět a povyprávět si, ale i navštívit kapličku, která při této příležitosti byla otevřena. Starosta obce seznámil příchozí s dalším postupem k připravovaným úpravám pocinovického hřiště, které byly Pocinovickými požadovány při posledním setkání. Vznikla návrhová studie úprav prostranství, která může být nyní připomínkována všemi občany obce tak, aby zvolené řešení co nejvíce vyhovovalo jejich potřebám a především vytvořilo dobré zázemí k rozvoji společného setkávání se, které je pro život malých obcí tak důležité. Cílem je vytvořit takové prostranství, které bude vizuálně oddělené od silnice, bude zde možné využití pro společenské hry, kryté prostranství, altán ap., a mělo by dojít k celkové rekultivaci plochy.

Starosta pečlivě naslouchal připomínkám občanů, které trápí mj. zvýšený průjezd nákladní dopravy Pocinovicemi a slyšel množství stížností na překračování omezené rychlosti v obci. Přítomné seznámil starosta se závěry ze setkání s vedoucím dopravního inspektorátu v Domažlicích a informoval o možnosti petiční akce, která by ve spolupráci s podobně dotčenými obcemi v regionu měla zvýraznit nutnost řešení tohoto problému. Podobně se diskutovalo o oživení kapličky, bylo navrženo konání poutní mše, která by jednou za rok kapličku oživila jako místo duchovního centra obce. Zvažována byla možnost zvonění na zvon v kapličce o významných dnech. V neposlední řadě se mluvilo též o možnosti většího propojení obyvatel Pocinovic se Semněvicemi při obecních akcích. Všem organizátorům patří dík za přípravu akce. Společné komunitní setkávání je živou vodou při utváření zdravé obecní pospolitosti.

Dne 28. 4. 2024 se na samém konci pouťového veselí konala Mše svatá k uctění patrona místního kostela sv. Jiří. Kostel sv. Jiří se zaplnil poutnicemi a poutníky podstatně více než v minulých letech. Mnozí byli přilákáni možností pokochat se pohledem na zprovozněný elektrifikovaný oltář. Téměř symbolická byla návštěva mladého německého páru z Norimberka, který v Semněvicích dohledával stopy na život svých praprapředků.

Mši celebroval Mgr. Marek Badida, ve svém kázání připomněl roli světce sv. Jiří, který je zobrazován jako bojovník s drakem, který symbolizuje zlo světa. V kázání bratr Marek hovořil o nutnosti rozlišování dobra i zla i o tom, že duchovní hodnoty by v sobě měl každý cílevědomě pěstovat, k čemuž může napomáhat četba Bible a přemýšlení o významu biblických textů. Sv. Jiří byl připomínán jako mnohočetný patron, zvláště byl zmiňován v roli patrona skautského hnutí. Vždyť považte Svatý Jiří je patronem Anglie, Černé Hory, Etiopie, Gruzie, Georgie, Kanady, Katalánska, Řecka, mnohých měst, ajko např. Barcelony, Bejrútu, Freiburgu, Janova, Lublaně, Moskvy a také Semněvic a mnoha profesí, organizací a nemocných lidí.

Mše byla doprovázena varhanním doprovodem paní JUDr. Jany Kopáčkové z Domažlic a zpěvem paní Dvořákové. Po skončení bohoslužby si všichni poutníci udělali společnou památeční fotku, potom je starosta obce krátce seznámil s historií sochy Jana Nepomuckého, na níž obec získala letos dotaci na I. etapu její záchrany.

Po bujarých nočních oslavách při pouťové zábavě se následujícího dne 28. 4. 2024 sešli na nejkrásnějším hřišti na světě s nejlepším výhledem nejotrlejší a nejvytrvalejší sportovci. Začátek v 10:00 se sice propásnul, ale brzo se začaly naplňovat nejen hráčské týmy, ale i lavičky pro diváky, kteří se přišli pokochat letošními fotbalovými kreacemi, plnit se začaly i půllitry piva a došlo i na plnění míče vzduchem. Všichni byli ale především plni očekávání, co letošní sestavy předvedou na hřišti.

Po drobné ranní filozofické disputaci se došlo k domluvě na základním herním systému, ale především na týmech. Tentokrát se zvolila varianta starší proti mladším. I když se to nezdá, starší utahali svým neutuchajícím pohybem a dobrým přehledem ve hře mladší. Často nastávaly situace, kdy družstvo starších útočilo v několika lidech na osamělého brankáře mladších. Mládí chtělo neustále útočit, ale do obrany se nikomu zpátky moc nechtělo, vyjma občasných návratů Jiřího Tomčaly ml. Jen díky tomu, že družstvo starších občas při svých útocích předvádělo někdy panoptikální kousky, neskončil výsledek pro mladší katastrofální porážkou.

K výrazným momentům zápasu patřila sóla Lukáše Pecky, který obloukovým během k míči překonával pravidelně mnohonásobně větší délku, než by bylo potřeba. Ke chvále tohoto borce nutno dodat, že když už k míči doběhl, občas se i trefil, dokonce skóroval. Obětavý výkon v zápase předvedl Stanislav Pflug st., v roli brankáře se několikrát skácel k zemi. V jednom případě vynikajícím obranným zákrokem odvrátil hlavičkou míč mimo dráhu letu do brány. Jistou dávkou štěstí bylo, že Stanislav hrál s pletenou čelenkou, jejíž silnější oplet odrážel míče do nepředvídatelných stran. Stanislav se zároveň stal nejstarším doložitelným hráčem, který v Semněvicích skóroval. Nejenže při penaltě doběhl k míči, ale zároveň ho i trefil takovou silou, že míč doletěl i za brankovou čáru. Za svůj výkon sklidil Stanislav zasloužený potlesk přítomných diváků.

V zápase došlo i na kritičtější momenty, především slyšitelné prasknutí kolena Romana Molnára budilo hrůzu. Vzhledem k tomu, že byl Roman navlečen v několika teplákových vrstvách, tyto zapůsobily v podstatě jako sádra a nedovolily Romanovu kolenu opustit kloubní jamku. Nedostatek oblečení se zřejmě stal osudným hostujícímu hráči Vojtěchu Liškovi z Plzně. Ten během hry několika ostřejšími skluzy donutil Antonína Koláře skákat při hře jako zajíc, aby se vyhnul jeho zákrokům. Při nich si Vojtěch Liška nejprve způsobil krvavé zranění kolene, majstrštykem byla však baletní kreace kotníku a drnu, z níž vyšel vítězně drn a hráč Liška si ze hry odnesl pěkný výron kotníku.

Nejlepším střelce zápasu byl Luboš Hajs, který tahal většinu útoků modrých starších. Zúročil tak na fotbalovém hřišti mnohaletou přípravu a především nohejbalovou praxi.

Nad dodržováním nepsaných pravidel bedlivě dohlížel nekompromisní rozhodčí Josef Mareš, který celý zápas sledoval ostřížím pohledem ze středového kruhu, který v podstatě během celé hry neopustil. Fotbalovému světu tak dokázal, že kvalitní práce rozhodčího netkví jen v neustálém pobíhání po hřišti, ale dá se zvládnout vnitřním soustředěním, dodržováním celozápasového pivního režimu a hlavně nekompromisními rozhodnutími, která si nikdo nedovolí zpochybňovat. Celý fotbalový svět by se mohl přiučit tomuto mistrovství i v tom, že celý zápas byl kočírován v korektním duchu, kdy ani nebylo nutné si na herní plochu tahat žluté, červené či jiné karty. Nikdo si nedovolil protestovat, jelikož většině hráčů docházel dech a na nějaké naprosto zbytečné komentáře ke hře prostě chyběl dech.

Vzhledem k tomu, že všichni hráli na horní hranici svých plicních kapacit, bylo jedině dobře, že se hráči shodli před utkáním zápasu, že jeden poločas by měl trvat maximálně 30 minut. Mladší byli poraženi staršími 7:3. Padlo tedy dost gólů na to, aby každý mohl být zapíjen všemi přihlížejícími pivem, které pro tuto příležitost přichystal obecní úřad a za pečlivého čepu Ondřeje Šimáčka byl všemi rozléván.

Fotbalové dopoledne se povedlo, kdy bude další, aby fotbalové hřiště nebylo celou sezónu osiřelé?