Dne 20. listopadu 2024 zahájila obec Semněvice další etapu podzimní výsadby ovocných stromů. Výsadba začala na staré cestě pod hřbitovem směrem na Pocinovice, kde byly vysazeny nové ovocné stromy na vysokokmenech. Tato aktivita je součástí dlouhodobého úsilí obce o obnovu a ochranu krajových odrůd ovocných stromů, které jsou v dnešní době stále vzácnější. Cílem dlouhodobého projektu je vytvořit kvalitní genofond starých odrůd, které by měly přispět k zachování tradiční krajinné pestrosti a zároveň podpořit biodiverzitu v našem regionu, kterou ocení nejen místní obyvatelé, ale i výletníci, případně v regionu působící včelaři.

Výsadba ovocných stromů na Semněvicku už má svou tradici, která je vždy spojena s prvním sněžením a přicházející zimou. Letos se k tomuto krásnému projektu připojily také děti z mateřské školy Mezholezy. Společně s paní ředitelkou a paní učitelkou se zúčastnily sázení stromů a obohatily tak tuto výsadbu o radostnou dětskou energii. Děti byly po práci odměněny občerstvením a slíbily, že namalují obrázek panu starostovi na výstavu, která bude uspořádána na počest této události. Zároveň dostaly úkol vymyslet pro novou stromořadí název, což je zajímavá výzva pro jejich kreativitu. Uvidíme tedy, jaký název toto stromořadí později oficiálně ponese.

Zapojování dětí do komunitních aktivit obce má mnoho přínosů pro jejich rozvoj i pro samotnou komunitu. Děti se učí odpovědnosti, týmové spolupráci a rozvíjejí své sociální dovednosti, které jim pomohou v budoucím životě. Pro obec to znamená posílení mezilidských vztahů a propojení generací, protože mladší i starší obyvatelé mohou společně sdílet zkušenosti a budovat vzájemnou úctu. Takové aktivity také podporují pocit sounáležitosti dětí s místem, kde žijí, a pomáhají jim chápat význam společného úsilí při zlepšování života v obci.

Tato podzimní výsadba byla podpořena dotačním programem z Agentury pro ochranu přírody a krajiny (AOPK). Dále bychom chtěli poděkovat panu Stanislavu Pflugovi, který připravil jámy pro výsadbu, a panu Antonínu Echtnerovi, majiteli pozemku, za spolupráci při návrhu výsadby a za jeho souhlas s tímto projektem. Nové stromy nejen obohatí krajinu, ale také přispějí k ochraně staré cesty mezi polem a loukou, kterou by lidé měli více respektovat a vyhýbat se vyjíždění nové cesty v louce. Tento nešvar způsobuje problémy zemědělcům při získávání dotací za péči o louky a zhoršuje stav krajiny. Výsadba stromů tak nejen zkrášluje obec, ale zároveň přispívá k ochraně krajinného rázu a udržitelného hospodaření.

Výsadba ovocných stromů má nezanedbatelný význam pro ekologickou rovnováhu krajiny. Ovocné stromy vytvářejí ideální prostředí pro řadu užitečných druhů, jako jsou včely, ptáci nebo drobní savci, kteří pomáhají udržovat zdravý ekosystém. Stromy na vysokokmenech zase poskytují cenný prostor pro pastvu zvířat a vytvářejí příjemný stín, který zpříjemňuje pobyt v krajině. Kromě toho ovocné stromy obohacují krajinu nejen svým vzhledem, ale i plody, které mohou být využity nejen k přímé spotřebě, ale i pro zpracování a výrobu tradičních produktů, jako jsou mošty, marmelády nebo sušené ovoce. Na to si ale ještě občané budou muset několik let počkat a bude také velmi záležet na povýsadbové péči o vysazené stromky v dalších letech.

Tato výsadba je dalším důležitým krokem v pečlivě připravené strategii rozvoje krajiny obce Semněvice. Je to příklad pro budoucí generace, jakým způsobem lze přistupovat k ochraně přírody a zároveň prospěšně formovat krajinu pro všechny obyvatele. Výsadby ovocných stromů jsou investicí do naší přírody, do zdraví a do naší historie. Věříme, že za pár let budou generace, které se dnes podílejí na tomto projektu, vzpomínat na to, jak sázení stromů pomohlo nejen obci, ale i celé krajině.

Na začátku října zavítali do Semněvic studenti Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) pod odborným vedením Ing. Jindřicha Hodače, Ph.D., z Laboratoře fotogrammetrie na Katedře geomatiky, Fakulty stavební. Jejich úkolem bylo provést detailní geometrické zaměření místního kostela, které je zásadním krokem pro jeho záchranu. Pomocí nejmodernějšího vybavení, jehož hodnota přesahuje několik milionů korun, byly vytvořeny podrobné 3D plány stavby. Tyto plány budou sloužit jako důležité podklady pro všechny další kroky v procesu obnovy této kulturní památky. Díky spolupráci s ČVUT mohla obec využít plně profesionální služby, které by jinak byly velmi finančně náročné.

Samotná záchrana kostela je postupný a náročný proces, který vyžaduje pečlivé plánování. Od zaměření stavby, které poskytuje přesné geometrické údaje, přes analýzu stavu konstrukce až po navržení potřebných oprav a obnovy. Každý krok musí být pečlivě připraven a proveden, aby byla zachována historická hodnota památky a současně zajištěna její dlouhodobá životnost. Díky podrobným plánům získaným během zaměření má obec nyní k dispozici kvalitní podklady pro odborné rozhodování a další kroky vedoucí k revitalizaci kostela a jeho návratu do původní krásy.

V sobotu 5. října se v obci Semněvice uskutečnilo tradiční setkání našich seniorů u příležitosti Mezinárodního dne seniorů. Tento významný den, který je slaven po celém světě, připomíná důležitost starších generací, jejich životní moudrosti a nepostradatelného přínosu pro celou společnost. Setkávání seniorů je důležité nejen proto, že poskytuje příležitost ke sdílení životních zkušeností, ale také přispívá k posilování vztahů a upevnění komunity obce.

V průběhu setkání se naši senioři mohli pobavit, zavzpomínat na staré časy a vyměnit si své příběhy z minulosti. Atmosféra byla příjemná a plná vzpomínek na doby, které formovaly nejen jednotlivé osudy, ale i život celé obce. Pro seniory bylo připraveno bohaté občerstvení, které zahrnovalo jak tradiční domácí pochoutky sladké, tak modernější pokrmy slané, takže si každý přišel na své.

Starosta obce Antonín Kolář seznámil seniory s myšlenkou napsat knihu, která by uchovala jejich vzpomínky a životní příběhy na život v obci pro budoucí generace. Tento projekt by nejen zachytil paměť na život v naší obci, ale také by přinesl cenné svědectví o změnách, kterými Semněvice, Pocinovice a Šlovice v průběhu let prošly. Těšíme se na spolupráci a doufáme, že se nám podaří společně vytvořit jedinečné dílo, které bude cenným odkazem pro naše potomky.

V sobotu 7. 9. 2024 proběhl v naší obci již 27. ročník tradičního Pocinovického turnaje trojic v nohejbalu. Na začátku turnaje všechny přítomné srdečně přivítal ředitel turnaje a jeho hlavní organizátor, pan Josef Mareš. Společně jsme si zavzpomínali na zakladatele tohoto sportovního klání, kteří před téměř třemi desetiletími položili základy této skvělé tradice.

Udržování sportovních a kulturních tradic je pro naši obec důležité. Nejenže podporuje soudržnost komunity, ale také nabízí skvělou příležitost k aktivnímu odpočinku a setkávání sousedů. Sportovní klání, jako je tento nohejbalový turnaj, přinášejí nejen radost ze hry a zdravý pohyb, ale také prostor k relaxaci, zábavě a upevňování mezilidských vztahů.

Celý turnaj se nesl ve znamení slunečného počasí, které nám přálo od ranních hodin až do podvečera. Přestože se slunce opíralo o hřiště po celý den, hráči i diváci poctivě dodržovali pitný režim, takže se turnaj obešel bez jakýchkoli zdravotních potíží. Atmosféra byla skvělá a turnaj trval až do podvečerních hodin, kdy se vyhlašování výsledků odehrávalo již za nastupujícího šera.

Obec tímto také děkuje všem, kteří se podíleli na zajištění občerstvení pro hráče i diváky. Speciální poděkování patří Pavlíně Marešové, Petře Staré a Vendulce Bauzové, které zajistily, že nikomu během náročného dne nechyběla energie a dobrá nálada.

A jak celé nohejbalové klání dopadlo?

• Na I. místě se umístilo družstvo Mrštěnek ve složení: Roman Morávek, Šárka Morávková, Vladimír Kliment
• Na II. místě skončilo družstvo Poběžovice B ve složení: Václav Kuneš, Václav Bednár, Roman Rumply
• Na III. místě skončilo družstvo Poběžovice A ve složení: Tomáš Duffek, Pavel Batík, Ivan Krnáč

Děkujeme všem zúčastněným za krásný sportovní den a těšíme se na další ročník tohoto turnaje!

Vážený pane Nováku,

dovolte nám, abychom Vám jménem všech zastupitelů a občanů obce srdečně poblahopřáli k Vašemu významnému životnímu jubileu – 50. narozeninám. Tento krásný milník je příležitostí k ohlédnutí za dosavadními úspěchy a zároveň otevřením nových kapitol života plných radosti, zdraví a spokojenosti. Přejeme Vám, aby Vás i nadále provázelo pevné zdraví, štěstí a úspěch ve všech osobních i pracovních aktivitách. Ať se Vám daří naplňovat Vaše sny a plány a ať jste obklopeni rodinnou láskou a přátelskou podporou.

V podobném duchu popřáli jménem Obce Semněvice panu Novákovi k jeho životnímu jubileu dne 11. 9. 2024 starosta obce Antonín Kolář s paní místostarostkou Veronikou Novákovou a společně mu předali malý dárek.

...aneb jak putovní pohár z Poběžovic do Semněvic doputoval a zase se tam vrátil...

Dne 20. července se v Semněvicích uskutečnil 4. ročník putovního poháru v nohejbalu trojic, jehož konáním si obec připomíná bývalého starostu obce Josefa Hálka. Na pečlivě připraveném hřišti se sešli již tradiční účastníci akce, týmy THC, Šmoulové, Kakao, Semněvice a dva týmy z Poběžovic, které se méně kreativně rozlišují na Poběžovice A a Poběžovice B.

Turnaj zahájil ředitel turnaje Josef Mareš v 9:00 a od té doby se nad semněvickou sítí potuloval míč zleva doprava. K vidění byly vidět perfektní sportovní výkony, srdcařské zákroky hlava proti noze i roztodivné taneční kreace zachycené okem fotoaparátu. Došlo i na pády, ale naštěstí bez toho, aby se něco pokazilo.

O občerstvení hráčů i přihlížejících se starali manželé Tomčalovi. Sportovní část turnaje skončila v 17:00, ředitel turnaje ocenil výkony jednotlivých týmů a všem předal ceny dle sportovní zásluhy i momentálního sportovního štěstí a formy. A jak to celé skončilo na stupních vítězů?

Na třetím místě se umístil tým Semněvic ve složení Tomáš Jílek, Jirka Matoušek a Luboš Hajs. Druhé místo si vybojoval tým Poběžovice B ve složení Václav Kuneš, Václav Bednář a Marek Buršík.Na prvním místě skončil, nikoli nepřekvapivě vítěz turnaje minulého roku tým Poběžovice A v týmovém složení Ivan Krnáč, Tomáš Duffek a Pavel Batík.

Kromě týmových vítězů si individuální cenu odnesl i František Šteffl. Vedení turnaje ocenilo muže, jehož svěžest, fyzickou dispozici a výkonnost by všichni hráči turnaje v jeho letech uvítali a byli by za ni vděční.

Po vyhlášení vítězů se všichni bavili za doprovodu countryové kapely. Za pečlivou organizaci turnaje, jeho přípravu a zajištění zdárného průběhu Obec Semněvice děkuje Josefu Marešovi a Tomáši Jílkovi.

Semněvice se konečně dočkaly víkendového pěkného počasí, a tak se plánovaný turnaj v bowlingovém klání naštěstí pro nepřízeň počasí nemusel odvolávat. Sraz u pečlivě zametené bowlingové dráhy byl v 15:00. Následoval zápis soutěžících, kteří byli rozděleni do kategorie děti, ženy a muži. Letošní ročník přinesl několik novinek. Především se celý turnaj uskutečnil jako turnaj benefiční, občerstvení v podobě bílého a červeného vína, klobás, utopenců a nakládaného hermelínu bylo zcela zdrama. Doplnit tekutiny a zahnat žízeň bylo možné chladivým pivem a limonádou. Veškeré občerstvení pro všechny zúčastněné bylo zdarma, účastníci platili dobrovolný benefiční příspěvek, který činil 2688,- Kč Tento příspěvek bude posléze odeslán na některý z humanitárních kont, o čemž budou občané řádně informováni.

Semněvický turnaj měl tentokráte i mezinárodní rozměr díky účasti slovenského pretěkára z nedalekého Křakova Tondy. Dlouho se neotálelo, koule se metaly, vrhaly, házely. Byť se Pája snažila upozorňovat na to, aby se koule neházely z výšky, v některých případech se dobře míněná rada míjela účinkem. Některé vrhací styly byly zaznamenáníhodné.Andrea ze Šlovic házela tak mocně, že odlítnuvší kuželka poranila starostovi nohu. Několik účastníků vrhalo tak silně, že to postupně odnášela dřevěná lavička, která po skončení turnaje reprezentovala tradiční přístup obchodního domu IKEA, kdy vše dostanete rozmontované na jednotlivé díly. Jirka v Křakova upoutal stylem, kdy mocně a mohutně a hlavně dlouho klimbal koulí, ale na samotný hod už nezbylo tolik síly.

Za bedlivého dohledu Milana Pepo, který obsluhoval nároční digitální systém OMEGA, na němž byly zaznamenávány jednotlivé výkony, se střídaly vrhy úspěšné, méně úspěšné a zcela neúspěšné, kdy koule míjely cíl a spíše ohrožovaly fasádu domu pana Knížete. Lišáckou taktiku zvolila Pája. V prvních kolech se snažila ukolébat koncentraci protihráčů na její výkony, většinou zahajovala nulou. S klesající ostražitostí protihráčů však Pája stupňovala tempo hry a svůj výkon směřovala do samého finiše, kdy většina účastnic nebyla v posledních kolech schopna na Pájin finiš zareagovat a Pája se dostala s přehledem na stupně vítězů. Kde první místo v kategorii dívek a žen uhájila Mája stabilně dobrými výkony v každém kole.

V kategorii mužů bylo k vidění leccos, muži si vzájemně nepřáli, občas protihráče schválně rozesmívali, chytali si koule při vrhu, schválně zvali své protihráče na další pivo a doufali, že rozostřenější vnímání koulí v dálce je postihne později než ostatní hráče. Velmi obtížnou situaci zažíval především Jan Vagner ze Šlovic, který se v turnaji musel soustředit nejen na výkony své, ale především na svoji partnerku Vendulku, výdej energie byl tedy v jeho případě ve srovnání s ostatními několikanásobný. Jestli si Roman Molnár myslel, že s cigaretou v ústech a v oblaku nikotinového dýmů dá ostatním soupeřům bowlingový kouř, mýlil se, na stupně vítězů nedosáhl.

V kategorii dětí bylo jasné, že všichni stanou na stupních vítězů, jen se nevědělo v jakém pořadí. Nakonec se absolutním vítězem celého turnaje stal ve své kategorii dětí již ostřílený bowlingový matador Tomášek Jílků, který zporážel nejvíce kuželek mezi všemi a vůbec mu nevadilo, že mu celou dobu turnaje lezl pavouk v oku. Druhé místo obsadila krásným, ladným a elegantním hodem Eliška a bronzovou medaili získal Josef. Na to, že se turnaje účastnil poprvé podal hned medailový výkon. Bůh ví, jak by tyto výsledky dopadly, kdyby před začátkem turnaje nastoupila i Julča Jílková. Ta sice nehrála, ale mocně povzbuzovala, fandila a podílela se též výrazně na vyšperkování hrací plochy krásnou výmalbou.

V kategorii žen tedy po deseti kolech vyhrála Mája, na druhém místě se umístila Pája a na třetím Miládka. V kategorii mužů exceloval prudkými přesnými hody Tomáš Jílek....Julča: " To je můj táta..." Na druhém místě skončil Vojta a na třetím Kopi.

Co dodat, počasí přálo, nálada byla výborná, je potěšitelné, že se sešli nejen hráči, ale přišlo i četné povzbuzující publikum. Tak za rok zase...nebude li pršet.

Dne 18. 6. 2024 se zúčastnil starosta obce Mgr. Antonín Kolář společně s místostarostkou obce Bc. Veronikou Novákovou konference Reforma státu - Efektivní stát, která se konala v Poslanecké sněmovně parlamentu České republiky. Čelní představitelé politického spektra České republiky z řad koalice i opozice, ale také odborníci z řad státní správy se zamýšleli nad parametry nastavení efektivně řízeného státu, který občany nebude zatěžovat byrokracií, bude umět lépe hospodařit s rozpočty přerozdělovanými so místních samospráv.

Velmi živým tématem, které se bezprostředně týká i Semněvic a jí podobným obcím, o němž se na semináři mluvilo je nutnost “říznout” do samospráv, tedy omezení počtu krajů a hlavně obcí. Dnes z celkem 6250 obcí jich má 4900 méně než tisíc obyvatel. Dále se hovořilo o odstranění byrokratických bariér, auditu veřejné správy nebo reformě fungování samospráv. Martin Půta, hejtman Libereckého kraje, zmínil na konferenci problematiku NIMBY - nechci na svém území... a jak stát brzdí. Také promluvil o dotačních vítězích a poražených. “Efektivní stát by měl dát samosprávám více zodpovědnosti za své fungování. Vše se nedá řídit centrálně z Prahy.”

O samosprávách a jejich efektivitě promluvil předseda rozpočtové rady vlády ČR Mojmír Hampl. “Nejvyšší náklady na provoz na obyvatele mají nejmenší obce - s méně než 1000 obyvateli. Češi jsou totálně NIMBY národ.”

Úkolem zastupitelů je být dobře obeznámeni s chystanými procesy a případnými úpravami, které by se měly promítnout do změn zákonů ovlivňujících fungování samospráv a života občanů v malých obcích. Zástupci obcí by měli být vybaveni relevantními informacemi, aby mohli formulovat argumentaci obhajující zájmy občanů jimi spravovaných obcí.

V sobotu 4. 5. se sešli v 8:00 u hasičárny všichni ti, kteří se chtějí podílet na znovuobnovení aktivní činnosti Sboru dobrovolných hasičů v Semněvicích. Na sluneční dopoledne bylo naplánováno vyklizení hasičárny od nepotřebného, zastaralého materiálu, případně dlouhou dobou naskládaného bince. Vše bylo z hasičárny vyvezeno, hasičárna byla vymetena a dovnitř se nastěhovaly už jen ty věci, které budou mít další užitek. Nepotřebné věci byly odvezeny do sběrného dvora. Při té příležitosti došlo k nafocení zastaralé a léta nepoužívané techniky z let 1960 a starší, pro kterou se bude hledat nějaký zájemce, který by ji mohl ještě využít. Osloveno bude Národní technické muzeum, případně kluby vojenské historie ap. V hasičárně tak bude více místa pro věci potřebné a funkční.

Součástí dobrovolné brigády potom byl proplach semněvické kanalizace, ozkoušela se funkčnost čerpadla, roztáhly se hadice, odstranily se poklopy kanálů a kanalizace byla propláchnuta. Při té příležitosti se odstranily částečně i nečistoty na silnici, v nichž již prorůstala tráva. Všichni společnou brigádu ukončili pohoštěním v místní hospodě, hermelíny, camamberty, klobásy, pivo a chléb byl tak malou odměnou za obětavou práci ve volném čase, které si obec váží a děkuje za ni.

Májka je oslavována jako symbol lásky, plodnosti a mládí – ale také jako strážce obce. Tradičně se muži vydávají poslední dubnový den do lesa (v dnešní době kdykoli v týdnu před čarodějnicemi), aby uřízli co nejvyšší strom. Muži z budoucí májky oloupou kůru, oklestí ji a děvčata ozdobí její vršek stuhami a krepáky. Pod korunou stromu je uvázán ozdobený věnec, který symbolizuje panenství dívek ve vsi. Právě kvůli němu musí mladíci hlídat májku přes noc! Chlapci z okolních vesnic se totiž během noci mohou pokusit májku pokácet, a získat tak symbolické panenství děvčat pro sebe. Dodnes je nebetyčnou ostudou, pokud muži svou májku nedokáží přes noc uhlídat.

A přesně toto vše proběhlo i v Semněvicích, muži vyhledali májku, oloupali ji a přivezli do obce. Ženy a děti krásně májku nazdobily pestrobarevnými krepovými fáborky v barvách duhy. Májka byla vztyčena, uchycena a všem do okolí zvěstovala, že do Semněvic přišlo jaro a měsíc lásky. Zlá čarodějnice vzplála na hranici. U ohně se sešla obecní pospolitost, opékalo se, také pilo, při družném povídání milo bylo. Potom se přehoupla půlnoc a byl první máj, byl lásky čas, hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. Všichni, kteří se zasloužili o přípravu májového veselí patří veliký dík.