Nejpozději v tomto období zde vyrostl kostel svatého Jiří. V průběhu 15 století drželi ves v zástavě majitelé poměrně vzdáleného Pořejova, ale již na konci tohoto století připadla k Horšovskému Týnu. Zdejší tvrz je zmiňována teprve v roce 1548, kdy již byla pustá. Místo tvrze se dosud nepodařilo lokalizovat. Stávala patrně v blízkosti kostela. Urbář z roku 1587 tu uvádí 19 hospodářů. Dvory u Králů, u Vondrů a u Seláků,…nebyly zatíženy robotou, ale jen naturálními dávkami. V roce 1654 měla ves 18 hospodářů, velikost obce se nezměnila ani po stu letech, kdy zde v roce 1757 hospodařilo 19 poddaných. Ve vsi stála již tehdy škola. Roku 1930 se ves skládala ze 39 usedlostí obývaných 225 osadníky. Roku 1991 je zde uváděno již jen 27 trvale obydlených domů a pět opuštěných. Žilo zde 114 obyvatel. Na mírném návrší v jižní části obce stojí gotický kostel s prastarým jiřským zasvěcením. Stavbu s polygonálním závěrem zaklenutým žebrovou klenbou a osvětleným zčásti ještě gotickými okny doplňuje mohutná hranolová věž. Gotická loď byla před rokem1757 prodloužena, nově sklenuta a doplněna nástropními malbami od horšovskotýnského malíře A Krause.Vnitřní zařízení barokní z poloviny 18. století. Při rozsáhlých opravách kostela v letech 1993-1995 byla zpevněna staticky narušená věž a překryta střecha. Při kostele stojí budova patrové fary datovaná na portálu rokem 1739. V blízkosti kostela se zvedá mohutný osmiboký taras o průměru 20 kroků, v jehož středu je umístěna socha sv.Jana Nepomuckého. Zcela zvětralé torzo světce je datováno chronogramem na soklu do roku 1747. Na vrcholu tarasné zídky stojí 8 sloupů s částečně dochovanými kamennými koulemi. Původně snad v těchto místech stávala kaple nebo jiná stavba neznámého využití.  

Severní fronta obdélné návsi zahrnuje několik statků se zdobenými fasádami, např.čp.13 z roku 1883. V předminulém století se na návsi rozkládal velký rybník. Za vsí, při silnici do Křakova a do Pocínovic, stojí zděná neogotická kaplička. Při účelové komunikaci do Věvrova jsou za vsí po levé straně boží muka. Na hřbitově, který byl před nedávnem nově upraven, je zachováno několik gotizujících náhrobníků s fiálami, vyrobenými z umělého kamene a datovaných do prvních desetiletí minulého století. Ještě na počátku 20.století byla v Semněvicích živá pověst o paní Lucii, která sídlila na tvrzi v nedalekém Zádušním lese. V té době se tam určitým místům říkalo Schlössel nebo Schlössbrunnen. Za louky a lesy, které Lucie odkázala semněvické svatyni, byl v kostele vystavěn oltář sv.Lucie, u něhož byly každoročně 13.prosince slouženy zádušní mše za duši štědré donátorky. Tento den v podvečer podle pověsti duch paní Lucie prochází darované lesy a louky. Oltář sv .Lucie stojí v kostele dodnes. Pozůstatky záhadné tvrze v Zádušním lese severně od vsi můžeme zřejmě ztotožnit se zanikajícími zbytky vsi Hraběšic, která byla vypálená roku 1431. Stávala zřejmě v údolí bezejmenného potoka,který lesem protéká. V urbáři z roku 1587 jsou tato místa nazývaná Grafendorf nebo Ranwaschitz. Dosud však nebyla v terénu rozpoznána. Lucie byla patrně manželkou některého z majitelů semněvického panského sídla. Mezi Semněvicemi a Mezholezy stávala podle pověsti kaplička a kámen ve tvaru kříže v místech, kde se do bažiny propadla selka. Podle jiné pověsti v močále zmizelo splašené spřežení se svatebčany, které se zde zjevuje ve výroční den, kdy rachotí kočár s kostlivci od Semněvic a zmizí v místě bývalého rybníčku. V obci je obecní úřad, pošta, obchod a hospoda. 

V těsné blízkosti Pocínovic leží poslední místní část, ves Šlovice. Šlovice jsou starší než předcházející dvě obce. Již v roce 1235 a opět v roce 1242 je zmiňován ,,Sobehrid filius Crinin de Hlouicz“ - Soběhrd, syn Černíka ze Šlovic. Roku 1379 náležely Šlovice zčásti Ješkovi a zčásti faráři z Bukovce. Za husitských válek patrně zpustly. V roce 1454 je držel Jan Šlovický z Vraného. Šlovičtí zemané jsou od počátku 16. století připomínáni jako majitelé blízké tvrze v Puclicích, kde žili až do poloviny 17. století. V roce 1546 jsou pusté Šlovice uváděny jako součást Puclického statku. Ještě v roce 1654 jsou v obnovených Šlovicích uváděny pouze 3 selské dvory. Ves náležela k Puclicím ještě roku 1757, kdy je zde zmiňováno 5 hospodářů a vrchnostenská krčma. Okolní lesy byly tehdy zničeny lesním požárem. V roce 1765 připadl puclický statek se Šlovicemi Horšovskotýnskému panství. V roce 1930 stálo ve vsi 17 usedlostí obydlených 85 obyvateli a roku 1991 již jen 7 usedlostí obydlených 17 obyvateli. Starší část vsi se třemi selskými dvory je situována na terénní hraně nad rybníkem. Zde patrně stával také kdysi rodový dvorec Šlovických ze Šlovic. Pod statkem č. 1, datovaným na fasádě rokem 1889, stojí nově opravená polygonální kaple. Mladší chalupy jsou rozesety při silnici do Pocínovic. Do údolí mezi Šlovicemi a Bukovcem se v únoru 1944 zřítil americký bombardér B- 24 Liberator, v jehož troskách zahynulo několik Američanů. Byl to první stroj amerických vzdušných sil, který se v letech 2. světové války zřítil na území protektorátu. 

Zdroje: Procházka, Kondrys, Horšovskotýnsko- historicko-turistický průvodce Kumpera, Západočeský kraj AZ