O podobě erbu vladyky Petra ze Semněvic, s nímž jsou spojeny první zmínky o obci, nemáme žádnou zprávu.

Dobrohostové z Ronšperka (stejně jako rody z Osvračína, z Blíživy, ze Žďáru, z Drštky) pocházeli z jednoho rodu stejného erbu berana ve skoku. Ten byl stříbrný se zlatou zbrojí a v modrém štítě. Podle tzv. Aula Caroli (ztracený rukopis zaznamenaný Bohuslavem Balbínem v roce 1687),  měl pan Zdeslav stříbrného berana v červeném štítě. Erb s beranem se nejdříve vyskytuje v roce 1324 u Zdeňka, Benedy a Uhy z Blíživy. V roce 1326 je užíván Zdeslavem a Vilémem ze Žďáru atd. Nejznámější rodinou erbu berana byli Dobrohostové z Ronšperka. Jejich předkem byl Zdeněk z Drštky, který v letech 1431 – 1437 pečetil beranem ve skoku a klenotem na korunované přilbě byl vyrůstající beran. V roce 1470 používal Dobrohost z Ronšperka čtvrcený štít, v jehož 1. a 4. modrém poli byl stříbrný beran ve skoku a se zlatou zbrojí a ve 2. a 3. černém poli stříbrný jelen se zlatou zbrojí (August Sedláček, Českomoravská heraldika II., Praha 1925, s. 51; dále jen ČMH II.).

Původním rodovým erbem Lobkowiczů je stříbrný štít s červenou hlavou štítu a klenotem červeného obráceného klobouku se stříbrným perem. V takové podobě se lobkowiczský znak objevuje na nejstarších známých pečetích příslušníků rodu. Mikuláš II. Hasištejnský a Jan Popel bratři z Lobkowicz byli listinou císaře Friedricha III., vydanou 3. 8. 1459 v Brně, povýšeni do stavu říšských svobodných pánů a zároveň jim byl polepšen erb. Od té doby užívali Lobkowiczové čtvrceného štítu, jehož 1. a 4. pole neslo původní rodový erb a ve 2. a 3. stříbrném poli byla kosmo černá orlice se zlatou zbrojí a zlatým perizoniem. Černá orlice ve stříbrném štítě patřila rodu pánů ze Žirotína. Manželkou Mikuláše II. Hasištejnského z Lobkowicz byla Žofie (Ofka), dcera Jaroslava Plichty ze Žirotína a Zdeňky z Potštejna. Nového rodového erbu z roku 1459 užívaly všechny rodové linie a větve (tedy i horšovskotýnecká). Tento erb se v praktickém užívání někdy uplatňoval i tak, že v 1. a 4. poli nebyla hlava pole, ale pole bylo dělené. V knížecím znaku, který prošel poměrně komplikovaným vývojem a ustálil se v polovině 17. století, se tento erb uplatnil na místě středního štítku (Kasík, 2002, s. 11).

Šlovičtí ze Šlovic měli v červeném štítě tři stříbrné makovice na stoncích dole se dotýkajících (ČMH II., s. 238).

Trautmansdorfové mají původ ve Štýrsku a první známí předkové se připomínají již ve 13. století. Rod se rozdělil na několik linií, z nichž jediná česká nevymřela. Zakladatelem české linie rodu byl Maxmilián z Trautmansdorfu (1584 – 1650), který získal bývalé lobkowiczké panství Horšovský Týn a jeho syn Jan Bedřich (1619 – 1696) koupil od Frebonie z Pernštejna panství Litomyšl. Starší bratr Jana Bedřicha a prvorozený syn Maxmiliána z Trautmansdorfu Adam Matyáš (+ 1684) dědil Horšovský Týn. Ten byl také hlavním sídlem rodu a rodinným fideikomisním statkem.  Maxmilián Trautmansdorf byl spolu se svým bratrem Zikmundem Bedřichem povýšen do panského stavu v roce 1620. Maxmilián dosáhl nakonec povýšení do stavu hraběcího a to v roce 1639. Jeho přímý potomek v páté generaci Ferdinand  (1749 – 1827) byl povýšen v roce 1805 do knížecího stavu pro prvorozence. Základním rodovým erbem Trautmansdorfů je štít červeno-stříbrně polcený s růží opačných tinktur a se zlatým semeníkem. V roce 1563 byl rodu polepšen znak tak, že byl čtvrcený se středním štítkem s původním rodovým erbem – růže však byla šestilistá. Knížecí erb se opět vrátil k původní pětilisté růži. První pole hraběcího i knížecího znaku bylo pětkrát stříbrno-červeně kosmo dělené, ve druhém a třetím stříbrném poli tři červené vyduté hroty nad sebou, čtvrté pole dělené, nahoře červeno-stříbrně polcené, dole zlaté (ČMH II., s. 652 – 653).