Pouť

Pouť v Semněvicích

Po dvou letech proticovidových opatření si Semněvičtí připomněli patrona obce sv. Jiřího.

Pouťové oslavy byly letos netradičně spojeny s farou Semněvice, kterou před rokem koupili manželé Kolářovi z Plzně a začali ji opravovat.

V sobotu 23.dubna jsme přivítali před čtrnáctou hodinou plzeňského biskupa Mons. Tomáše Holuba, který přijal pozvání a přes časovou zaneprázdněnost se uvolil celebrovat mši v místním kostele sv. Jiří v Semněvicích.

Po přivítání vzácného hosta zástupci obce a pí. Kolářovou začala přesně ve 14hod. v zaplněném kostele mše celebrovaná plzeňským biskupem za pomoci generálního vikáře diecéze P.Holíka, domažlického vikáře P.Gierga, duchovního správce Horšovskotýnské farnosti P. Badidy a pomocníka kněze p. Bartoně. Působivou atmosféru mše doplňovala hrou na varhany pí. Kopáčková.

Po ukončení mše se všichni přítomní sešli před kostelem u barokní sochy sv. Jana Nepomuckého, z které po téměř třech stoletích zůstalo jen zvětralé torzo, a nový majitel, obec Semněvice, nyní za pomoci odborníků řeší její zajištění, ev. nahrazení kopií.

Následný program již byl v režii manželů Kolářových. Návštěvníci si mohli prohlédnout prostory fary, kde se řada místních dostala opět poprvé třeba po padesáti letech.

Mgr. Kolář provedl přítomné nejen po faře, ale i přilehlých pozemcích a seznámil návštěvníky se záměrem dalšího využití objektu. Následná diskuse či určitý historický exkurs byly zase doménou populizátorů regionální historie pánů Kondryse, Procházky a kastelána Horšovskotýnského zámku p. Rosendorfského.

Vyvrcholením této části oslav bylo zasazení odrůdy žlutoplodé třešně, která původně rostla na dvoře před farou a byla pokácená v padesátých letech.

Zasazené třešni pak požehnal pan biskup, abychom tak alespoň symbolicky navázali na časem zpřetrhané tradice.

Na úplný závěr této akce pak byl raut připravený manžely Kolářovými, kde se už přítomní rozdělili podle zájmů a při chlebíčcích či zákuscích v hloučcích diskutovali tu o mši, tu o historii, nebo jen vzpomínali ,,jak to bylo, když…“

Spíše duchovním odpolednem však semněvická pouť nekončila. Od dvaceti hodin se ve velkém sále kulturního domu v Semněvicích konala tradiční pouťová taneční zábava opět přerušená dvouletou covidovou přestávkou. Přes prvotní obavy organizátorů, obce Semněvice a pohostinství manželů Tomčalových, nakonec zábavu navštívilo na šedesát hostů. K tanci a poslechu hrála skupina Etér, která zde již několikrát vystupovala. A že hrála dobře, o tom svědčí nejen minimum přestávek, ale i žádost přítomných o přídavky.

A tak, řečeno hokejovým žargonem, po ,,prodloužení“ se poslední skladbou loučila o půl druhé v noci.

Následující neděli 24. dubna měla podle novodobé tradice následovat od deseti hodin pouťová kopaná a poté od čtrnácti mše v kostele. Vzhledem k výše uvedenému uvolnění se p. biskupa byla mše přesunuta na sobotu a plánovaná pouťová kopaná byla zrušena z důvodu nepřízně počasí.

I přes nepřízeň nedělního počasí byly pouťové oslavy v Semněvicích po dlouhé době velkým zážitkem pro celou obec a místní společenství.