Pouťová kopaná v Semněvicích

Přejít do galerie události

Po bujarých nočních oslavách při pouťové zábavě se následujícího dne 28. 4. 2024 sešli na nejkrásnějším hřišti na světě s nejlepším výhledem nejotrlejší a nejvytrvalejší sportovci. Začátek v 10:00 se sice propásnul, ale brzo se začaly naplňovat nejen hráčské týmy, ale i lavičky pro diváky, kteří se přišli pokochat letošními fotbalovými kreacemi, plnit se začaly i půllitry piva a došlo i na plnění míče vzduchem. Všichni byli ale především plni očekávání, co letošní sestavy předvedou na hřišti.

Po drobné ranní filozofické disputaci se došlo k domluvě na základním herním systému, ale především na týmech. Tentokrát se zvolila varianta starší proti mladším. I když se to nezdá, starší utahali svým neutuchajícím pohybem a dobrým přehledem ve hře mladší. Často nastávaly situace, kdy družstvo starších útočilo v několika lidech na osamělého brankáře mladších. Mládí chtělo neustále útočit, ale do obrany se nikomu zpátky moc nechtělo, vyjma občasných návratů Jiřího Tomčaly ml. Jen díky tomu, že družstvo starších občas při svých útocích předvádělo někdy panoptikální kousky, neskončil výsledek pro mladší katastrofální porážkou.

K výrazným momentům zápasu patřila sóla Lukáše Pecky, který obloukovým během k míči překonával pravidelně mnohonásobně větší délku, než by bylo potřeba. Ke chvále tohoto borce nutno dodat, že když už k míči doběhl, občas se i trefil, dokonce skóroval. Obětavý výkon v zápase předvedl Stanislav Pflug st., v roli brankáře se několikrát skácel k zemi. V jednom případě vynikajícím obranným zákrokem odvrátil hlavičkou míč mimo dráhu letu do brány. Jistou dávkou štěstí bylo, že Stanislav hrál s pletenou čelenkou, jejíž silnější oplet odrážel míče do nepředvídatelných stran. Stanislav se zároveň stal nejstarším doložitelným hráčem, který v Semněvicích skóroval. Nejenže při penaltě doběhl k míči, ale zároveň ho i trefil takovou silou, že míč doletěl i za brankovou čáru. Za svůj výkon sklidil Stanislav zasloužený potlesk přítomných diváků.

V zápase došlo i na kritičtější momenty, především slyšitelné prasknutí kolena Romana Molnára budilo hrůzu. Vzhledem k tomu, že byl Roman navlečen v několika teplákových vrstvách, tyto zapůsobily v podstatě jako sádra a nedovolily Romanovu kolenu opustit kloubní jamku. Nedostatek oblečení se zřejmě stal osudným hostujícímu hráči Vojtěchu Liškovi z Plzně. Ten během hry několika ostřejšími skluzy donutil Antonína Koláře skákat při hře jako zajíc, aby se vyhnul jeho zákrokům. Při nich si Vojtěch Liška nejprve způsobil krvavé zranění kolene, majstrštykem byla však baletní kreace kotníku a drnu, z níž vyšel vítězně drn a hráč Liška si ze hry odnesl pěkný výron kotníku.

Nejlepším střelce zápasu byl Luboš Hajs, který tahal většinu útoků modrých starších. Zúročil tak na fotbalovém hřišti mnohaletou přípravu a především nohejbalovou praxi.

Nad dodržováním nepsaných pravidel bedlivě dohlížel nekompromisní rozhodčí Josef Mareš, který celý zápas sledoval ostřížím pohledem ze středového kruhu, který v podstatě během celé hry neopustil. Fotbalovému světu tak dokázal, že kvalitní práce rozhodčího netkví jen v neustálém pobíhání po hřišti, ale dá se zvládnout vnitřním soustředěním, dodržováním celozápasového pivního režimu a hlavně nekompromisními rozhodnutími, která si nikdo nedovolí zpochybňovat. Celý fotbalový svět by se mohl přiučit tomuto mistrovství i v tom, že celý zápas byl kočírován v korektním duchu, kdy ani nebylo nutné si na herní plochu tahat žluté, červené či jiné karty. Nikdo si nedovolil protestovat, jelikož většině hráčů docházel dech a na nějaké naprosto zbytečné komentáře ke hře prostě chyběl dech.

Vzhledem k tomu, že všichni hráli na horní hranici svých plicních kapacit, bylo jedině dobře, že se hráči shodli před utkáním zápasu, že jeden poločas by měl trvat maximálně 30 minut. Mladší byli poraženi staršími 7:3. Padlo tedy dost gólů na to, aby každý mohl být zapíjen všemi přihlížejícími pivem, které pro tuto příležitost přichystal obecní úřad a za pečlivého čepu Ondřeje Šimáčka byl všemi rozléván.